Říkám já

Read the rest of this post »

Voní to, křupe to a vyvolává to vzpomínky na dětství, co je to?

Když jsem ráno strkala do trouby druhý pokus o kváskový chleba, čekala jsem hodně. Ale že se to povede až takhle, to jsem nečekala :)

Přitom to vůbec není těžký! Výsledku pomůže:

• kuchyňský robot, protože těsto je docela mazlavé (ale dá se zadělat i vařečkou)
• koupený kvásek z nějaké pekárny, kde ještě vědí, co to vlastně kvásek je (ale dá se vypiplat i doma)
• pekařská ošatka, která na chlebu udělá ty krásné typické proužky (ale to je jen na efekt žejo)

Že tenhle film existuje, vím už docela dlouho, ale podívala jsem se na něj až dneska. Čekala jsem totiž mraky paranoidních konspiračních teorií ve stylu Michaela Moora. Dneska ale film na svém Facebooku zalinkovaly Farmářské trhy, takže jsem se konečně dokopala. Na webu je navíc online s českými titulky.

Proč si po jeho zkouknutí už nemyslím, že je film plný blábolů? Mluví v něm totiž Michael Pollan (The Omnivore's Dilemma) a Eric Schlosser (Fast Food Nation).

Jo a film nedoporučuju kvůli záběrům z chovu drůbeže nebo jatek. To už snad ví každý, že se tam neděje nic hezkého. Spíš kvůli souvislostem potravinářského průmyslu, které dokument pěkně skládá za sebe. I když je v USA v hodně věcech odlišná situace než v Česku. A i když se ve snímku samozřejmě hraje na city.

Food, Inc. na Dokumentární.TV >>

Od půlky května jsem byla paralyzovaná představou, že mě 26. 5. čeká přednáška před několika desítkami lidí. Kteří za to dokonce i zaplatili. Cílem bylo se nezhroutit a neudělat si ostudu.

Výsledek můžete posoudit na videu (celý článek o akci tu), o negativní komentáře nestojím ;) Začas se na to mrknu s kamarádkou, která hraje divadlo, a nechám si říct od ní, co všechno bylo blbě. Rozhodně to byl zážitek a největší přínos toho celého vidím v tom, že jsem se konečně nakopala do zadku a vystoupení na veřejnosti si zkusila.

Za odměnu jsem si nadělila kurz v Prakulu. Pekařina mě lákala už před pár měsíci, ale kurz se tehdy vyprodal dřív, než jsem se rozhoupala. Celkově velká spokojenost, akorát jsem blbec a nemám ani jednu fotku. Přístup lidí z Prakulu k účastníkům kurzu je hodně srdečný až rodinný. Introverta by to mohlo mírně vyděsit, ale alkohol pomůže. :)

Velké plus dávám za dobře zpracovaný sylabus kurzu s recepty. Nerada si píšu zápisky a tohle mě vysvobodilo.

P. S. Pět let se věnuju PR a vůbec mě to nepoučilo. Po dvou dílech grilování s Pohlreichem máme doma gril od Weberu a po kurzu v Prakulu vybírám kuchyňský robot od Kenwoodu.

1. Chřest z Cuketkova receptu se dá nahradit ředkvičkami. Nikdy by mě nenapadlo tuhle zeleninu opékat, ale výsledek je boží. Ředkvičky kouřově voní a pěkně ladí s miso pastou. Vznikne vám zdravý teplý salát (trocha másla ještě nikoho nezabila). Jestli vám ale miso smrdí jako mokrý pes, asi si ho tolik neužijete.

2. Když už musíte použít nejlevněší pečicí papír ve vesmíru, vymažte ho olejem. Nebudete pak muset masakrovat focacciu tímhle způsobem.

Teorie je bezvadná věc (a nezanedbávám ji). Bez praxe to ale nejde, zvlášť u piva. Ne?

Read the rest of this post »

Ptala jsem se na Twitteru, v kolika top 25 restauracích dle HN byli moji followeři. V té době ale nebyl žebříček kompletně online (kompletní seznam jako první přinesla paradoxně Česká pozice) + mě k anketě napadlo malé vylepšení.

Takže: v kolika podnicích jste byli a v kolika z nich jen na slevový kupón / při GRF?

Read the rest of this post »

Ve Vršovicích se otevřel pivní bar, takže jsme se včera na ten konec světa vypravili. Na pivech, které čepují (15 píp), si zakládají, a přitom se tam kouří. Achjo. Víc o Zubatém psovi v recenzi.

Předtím jsme se ještě stihli stavit v La Jídelně. Už podruhé, na ověřovací návštěvu. Sympatický podnik, ale s divným menu (těžko se z něj vybírá) a kuchařovi se to moc nepovedlo, takže výsledek je takovýhle. Psát recenze, které skončí v šedé zóně, je trochu depresivní. Ale třeba někdo ze Scukařů vytáhne podnik nahoru a s ním i můj text. :)

Dostala jsem včera strašnou chuť na noky. Bramborové, osmažené na másle, se šalvějí. Měla jsem je takhle v Ambiente Pasta Fresca a od té doby mi nedají spát.

Dokonce jsem kvůli nim z nouze koupila klecová vajíčka, která jsem nakonec nepoužila, a mám teď kvůli těm chudinkám slípkám výčitky. Recept na gnocchi podle Marcelly Hazan totiž vejce vynechává (prý jsou z nich noky gumové) a dává jen brambory a hladkou mouku.

6 porcí = 700 g brambor uvařených ve slupce a 1,5 cupu mouky.

Už jsou fuč. Akorát bych příště to těsto trochu osolila.

Prozradím vám tajemství. Nedá se pít. Ani když zadržíte dech.

Ačkoliv jsem malou skleničku ráno vypila "jako lék", příště si tedy z Café Fara odvezu raději jinou příchuť. :)