Permalink | Leave a comment  »

Spuštění online Tesco potravin u mě vedlo k řetězci úvah, který skončil otázkou v titulku tohoto článku.

Zaprvé jsem na Facebooku v souvislosti s Tescem dostala tip Potravinydomu.cz. Ty mají jako podmínku nákup za 990 Kč a já zjistila, že tak velkou objednávku mám trochu problém udělat. Zadruhé do mě rýpal kamarád, že takové věci jako jídlo by si měl člověk vybrat osobně, a ne ho objednávat přes internet.

Abych to zkrátila, zjistila jsem, že není zas tak moc potravin, které bych kupovala v supermarketu, a tudíž online Tesco plně využila. Nechápejte mě špatně, nehodlám tu nad supermarkety ostentativně ohrnovat nos. Občas tam jít musím, a kdybych to neměla nejblíž do celkem strašidelné Billy, možná by mě to i docela těšilo.

Ráda totiž nakupuju jídlo. Ale když si rozeberu, kam pro co chodím (zásoby pro dvoučlennou domácnost), na supermarket už toho zas tolik nezbývá.

Čím se v supermarketu z potravin zásobíte vy? Řešíte nákupem zde všechno nebo spíš jen malou část domácích zásob? Fakt mě to zajímá! Můj výčet najdete níže.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ovoce a zelenina, bylinky

Vybírám na trzích a v holešovické hale 22. Co se nedá sehnat tu, kupuju obvykle ve vietnamském ovozelu na Újezdě nebo na Hradčanské. V supermarketu teď v zimě beru mraženou zeleninu (třeba hrášek).

Pečivo

Kupuju příležitostně, tady mě zachránil mrazák. Když je cesta kolem, vezmu třeba šumavu v pekařství v tržnici nebo v Savoyi, bagety u Paula nebo upeču chleba / rohlíky doma. V rámci pokusu o zdravou stravu jsem experimentovala s celozrnnými toasťáky, ale Penam verze chutná jako piliny a britský toasťák z Tesca je na tom jen o trochu lépe.

Mléčné výrobky

Naše vietnamská večerka nabízí bio mléko, máslo s nálepkou "čerstvé" bohužel ne. To pak řeším u Němcových na Letné nebo v supermarketu - ale čerstvé máslo nemá např. ani petřinská Billa (online Tesco naštěstí jo). V supermarketu kupuju i svoje oblíbené bio tvarohy - je to jedna z mála položek, pro které supermarket vyhledávám. A taky bio plátkové sýry - není to nic extra, ale na snídani k toastu stačí.

Vajíčka

Klecová kupovat nechci. Do podzimu nebyl problém sehnat vajíčka z volného chovu (trhy, paní Jalůvková v hale 22, prodej ze dvora v Šárce nebo Němcovi na Letné), přes zimu je to horší. Pak nastupuje podestýlka u Němcových nebo ze supermarketu, bio vajíčka beru výjimečně, kvůli ceně.

Luštěniny, rýže, cereálie

Obvykle DM, mají slušný výběr a v bio kvalitě.

Uzeniny

Moc nekupuju, když už, tak třeba v italských speciálkách. Jo a taky špek od Sváčkových. Supermarket využívám v téhe kategorii vlastně jen pro nákup šunky k snídani, i když o super kvalitě se nedá mluvit, ani když si člověk vybírá z údajně nejvyšší kategorie (furt je to plné srágor).

Maso

Snažím se kupovat farmové a bio maso, i tady hodně pomáhá mrazák.

Drůbež od paní Jalůvkové v hale 22 (způsobem chovu na farmě Druhaz - jsou na trzích nebo u Němcových - si nejsem jistá, proto nekupuju).

Vepřové, jehněčí obvykle z OCG. Hovězí skoro nekupujeme, protože co se dá sehnat, většinou nejde sežvýkat. :) A výjimky (Robertson, Aromi) jsou drahé, takže spíš pro radost.

Ryby jsou oříšek, kartičku do Makra nemám (a bez auta je to strašný opruz), navíc mořské ryby jsou docela drahé a eticky sporné. V poslední době to řešilo Pstruhařství Mlýny na Kulaťáku a v hale 22.

Věci na pečení

Mouky, koření, kvasnice, cukr, čokoláda na vaření, částečně ořechy a sušené ovoce - věci, které se mi z DMka nechce tahat, takže jedna z věcí, které řeší supermarket.

Nápoje

U nápojů je dovážka do domu velká pomoc, zvlášť když nemáte auto. Jenže balené vody nekupujeme, basy piv taky ne, vína to samé - na to jsou speciálky.

Sladkosti

Jo, na ty je supermarket fajn. :)

P. S. Když to tak po sobě čtu, představa, že bych někdy všechno sehnala na jednom dvou místech, je zřejmě úplné sci-fi.

Permalink | Leave a comment  »

Jestliže se neustále snažíte zhubnout a k tomu máte rádi grafy i technické hračky (tak jako já), bude se vám tenhle článek líbit.

Před časem jsem totiž na Twitteru narazila na účet propagující malé vychytané zařízení Fitbit, které je tu zároveň k zapůjčení (nikoliv koupi). České webovky mě zaujaly, jsou dobře psané a přesvědčivé. Když se na Twitteru objevila nabídka si Fitbit zadarmo půjčit výměnou za recenzi, neváhala jsem.

Taková já jsem úplatná skoroblogerka.

S Fitbitem jsem strávila pěkné tři týdny, zhubla během nich 2,5 kila a další kilo od vrácení hračky doteď a teď vám řeknu, jak to vlastně bylo.

O co jde

Co je Fitbit (odkaz na český web)

Kromě toho, že Fitbit nenápadně monitoruje, jak moc se celý den hýbete, má tohle zařízení vychytané stránky. Po přihlášení se do vašeho účtu nahraje přehled vašich aktivit a na základě zadaných údajů aplikace vyhodnotí, kolik že jste za daný den asi spálili kalorií.

Co se dozvím ze statistik (český web)

Všechno vám naservíruje pěkně v několika barevných grafech, abyste viděli, kolik hodin jste zvládli prosedět na zadku u počítače a kolik kilometrů jste urazili. Aktivity jako jízda na kole, posilování nebo jóga musíte zadat ručně, aplikace je ale má v databázi a spálené kalorie odhadne.

To tedy máme výdej.

Abyste viděli, proč vlastně nehubnete nebo pomalu, ale jistě přibíráte, je potřeba znát i druhou stranu rovnice. Není to náhodou proto, že zkrátka moc jíte?

Já měla vždycky pocit, že když to nebudu s jídlem extra přehánět a párkrát do týdne pohnu zadkem, musím začít hubnout. To se ale ani po roce pravidelného sportování nestalo (vážila jsem na gram stejně), což byl hlavní impulz, proč jsem Fitbit chtěla vyzkoušet.

I když jsem se tomu nejdřív z lenosti bránila, začala jsem si na webu Fitbitu psát, co jsem za den snědla. Pěkně zvážené, většinu potravin má aplikace opět v databázi, a ty co tam nejsou, zvládnete přidat během chvilky.

Stačily tři dny, aby mi bylo jasné, proč se za rok váha nehnula. Jím totiž moc tuků a málo bílkovin. (Fitbit vám kalorický příjem rozdělí na energii přijatou z bílkovin, sacharidů a tuků a porovnat to s ideálem už je otázka pár vteřin.) Ono se to nezdá, ale docela malý kousek másla (ráno na vylepšení ovesné kaše, večer aby byla lepší omáčka na těstoviny) nebo lučina dokáže kalorický příjem hravě zvednout.

Takže příjem už bychom taky měli.

Když máte obě strany rovnice, navíc pěkně na jednom místě, hezky vykreslené do grafů, není už hubnutí nic moc složitého. Nastavíte si denní cíl, kolik chcete sníst a kolik energie spálit a je to. Možná byste ani nevěřili, jak dobře se pálí obyčejnou chůzí, zvlášť když Fitbit počítá každý váš krok - to je hodně motivující.

Stačilo mi si dva týdny poctivě psát, co jsem snědla - teď už dokážu odhadnout, co je moc, i bez zapisování.

Jak vám Fitbit pomůže (české stránky)

Závěr? Méně jezte a víc se hýbejte a budete hubenější. :)) Pořizovat si na to speciální zařízení se může zdát jako ptákovina, ale jestli máte technické vychytávky rádi, jsem si jistá, že Fitbit zafunguje jako parádní impulz, proč se do toho pustit pořádně. Už jen vidět černé na bílém, že jste za den proseděli 12 hodin na zadku a ušli pár set metrů a k tomu polovinu energie získali z tuků, je docela dobré nakopnutí. :)

Přidám ještě pár odkazů, a pokud si někdo Fitbit půjčíte, dejte vědět ok?

• Půjčovna Fitbitu a k tomu spousta informací o zařízení, vysvětlí vám taky, proč byste si měli Fitbit půjčit místo objednávky z USA.
• Fitplan.cz na Twitteru
• Oficiální stránky Fitbitu
• Stránky o hubnutí od doktorky Kunové, odbornice na výživu, která to má dobře zmáknuté, mám ji ráda a navíc je to Scukařka :) Najdete tam kupu fajn rad, doporučuju proklikat, než se rozhodnete měnit jídelníček. Začněte v téhle sekci od konce.

Foto: Fitbit.com

Permalink | Leave a comment  »

Vypadá to, že skoro každý máme na seznamu nějakou potravinu, které se výhýbáme. A teď nemyslím brokolici nebo smažený květák, ale vyhýbání se bílému cukru, pšenici nebo mléku. Nemluvím o potravinových alergiích, ale vyhýbání se potravinám, které nemá prokazatelný zdravotní důvod.

Přesně před rokem mi jedna paní doktorka tvrdila, že mám zřejmě potravinovou alergii. Dostala jsem papír se sáhodlouhým seznamem toho, co musím vynechat. Lepek, mořské ryby, červenou zeleninu a ovoce, červené maso, cibuli, česnek, mléko, máslo... No bylo tam toho hodně. Asi dva měsíce jsem to vydržela, cítila jsem se líp, zhubnula jsem (aby taky ne, když jsem skoro nic nemohla jíst:) a pak jsem usoudila, že to je krávovina.

Z téhle diety mi ale zůstala ostražitost k určitým potravinám. Co když jsem alergická na kravské mléko? Nebo na lepek? Teď už zase jím všechno, ale nějaké změny to na mém jídelníčků zanechalo.

• Snažím se vyhýbat bílému cukru. Pokud jsem pochopila různé zdroje, které se zabývají jeho účinky, je to docela sajrajt, který tělu nepřináší nic pozitivního, spíš naopak. Navíc se dá dobře nahrazovat, takže do ovesné kaše ráno liju javorový nebo agáve sirup a černý čaj sladím medem.
  Fajn tipy na sladkosti neslazené cukrem jsem našla na blogu Sweet Sugarfree Life, který byl ostatně posledním impulsem, proč tohle píšu.
  Rozhodně ale nemůžu říct, že bych bílý cukr vynechávala úplně, čokoládě a dalším klasickým sladkostem odolat prostě nedokážu. Říkám si ale, že "všeho s mírou" by mohlo být dostatečné.

• Jím méně bílého pečiva. Mám pocit, že z lepku se stal módní strašák a z bezlepkové diety móda i pro lidi, kterým lepek zdravotní problémy nezpůsobuje. To mi přijde padlé na hlavu, myslím, že stačí nejíst tolik rohlíků a průmyslových potravin, které jsou pšeničné mouky plné. (Zkuste si před odjezdem vlaku na hlaváku koupit cokoliv, co by bylo bezlepkové. Vsadím se, že neuspějete.) A zkoušet i jiné obiloviny, třeba ovesné vločky, žitné pečivo... Hana Zemanová je na tohle nahrazování expert, mrkněte kdyžtak do jejího Bioabecedáře.

• Omezuju červené maso, nebo si to aspoň namlouvám. Masa jíme strašně moc, protože je levné. I kvůli těm nebohým zvířatům ve velkochovech (nebojte, žádné drasťárny, odkaz vede na článek o filmu Food, Inc.) bych si přála, aby maso bylo tak desetkrát dražší a my se zas naučili si ho dopřát jen o víkendech a v týdnu baštit levné luštěniny.

• Naopak jako strašná blbost mi přijde fóbie z kravského mléka. Jak zahleňuje apod. Většina populace je schopná mléko bez problému strávit a mě baví, jak si lidi začali ve Starbucks najednou objednávat latté ze sójového mléka. Nemám to nějak podrobně nastudované, ale nemám pocit, že by sója byla zrovna málo kontroverzní potravina.

Zapomněla jsem na něco? Plácám? Jak jste na tom vy? Nestačí používat hlavu a jíst všechno s mírou a pestře místo radikální eliminace? Nebo jste abstinenti a umírňování u vás nefunguje? :)

Těším se na zkušenosti :)

Permalink | Leave a comment  »

Jsou dny, kdy člověk jen lítá mezi sociálními sítěmi a tak různě na internetu. Dnešek byl přesně takový a radost mi online udělaly hned tři věci:

• Úspěch zasouvacího průvodce na Scuk blogu. Téma jsme vymysleli asi před měsícem během letní grilovačky na zahradě a coq_au_vin článek včera doklepla. Je hyper-vtipný a už teď si ho přečetlo přes 3000 lidí.
• Samé pochvaly si zatím vysloužila nová titulka MALLu. Na netu věc skoro nevídaná, kolegové jsou fakt šikovní.
• No a aby nebylo sociálních sítí málo, Google dnes spustil svoji konkurenci Facebooku. Google Plus vypadá fakt dobře, ale kdo to má sakra stíhat všechno sledovat? :)

Bonus: Zítra frčíme (až do středy) do Varů. Týden restaurační stravy v cizím městě mě upřímně děsí, ale jinak se těším jako malá. Hotel máme u lesa a já si slibuju, že budu chodit ráno běhat. Ale o Varech zase až příště.

Permalink | Leave a comment  »

Voní to, křupe to a vyvolává to vzpomínky na dětství, co je to?

Když jsem ráno strkala do trouby druhý pokus o kváskový chleba, čekala jsem hodně. Ale že se to povede až takhle, to jsem nečekala :)

Přitom to vůbec není těžký! Výsledku pomůže:

• kuchyňský robot, protože těsto je docela mazlavé (ale dá se zadělat i vařečkou)
• koupený kvásek z nějaké pekárny, kde ještě vědí, co to vlastně kvásek je (ale dá se vypiplat i doma)
• pekařská ošatka, která na chlebu udělá ty krásné typické proužky (ale to je jen na efekt žejo)

Permalink | Leave a comment  »

Že tenhle film existuje, vím už docela dlouho, ale podívala jsem se na něj až dneska. Čekala jsem totiž mraky paranoidních konspiračních teorií ve stylu Michaela Moora. Dneska ale film na svém Facebooku zalinkovaly Farmářské trhy, takže jsem se konečně dokopala. Na webu je navíc online s českými titulky.

Proč si po jeho zkouknutí už nemyslím, že je film plný blábolů? Mluví v něm totiž Michael Pollan (The Omnivore's Dilemma) a Eric Schlosser (Fast Food Nation).

Jo a film nedoporučuju kvůli záběrům z chovu drůbeže nebo jatek. To už snad ví každý, že se tam neděje nic hezkého. Spíš kvůli souvislostem potravinářského průmyslu, které dokument pěkně skládá za sebe. I když je v USA v hodně věcech odlišná situace než v Česku. A i když se ve snímku samozřejmě hraje na city.

Food, Inc. na Dokumentární.TV >>

Permalink | Leave a comment  »

Úkol pro červen: Změřit bullshit faktor farmářských trhů. První byl na řadě Kulaťák. Ve třech jsme obešli všechny stánky a občas museli vypadat jako pošahaní agenti. Jeden se vyptává, další dva nenápadně postávají okolo. "Tak co, je to dvojka nebo trojka?"

Vedlejší efekt projektu - utratíte mraky peněz.

Jenže nechte tam mléko od Němcových, bylinkové sirupy nebo víno...

Co se týče vajíček, jsem paranoidní, ale tyhle byly označené vzorně. I když za pět kaček.

Čerstvý objev, čerstvé těstoviny. Dvě velké porce za 39 Kč. Doteď se daly koupit snad jen v Aromi obchodě, takže celkem draze (ale špičkové).

Ecoproduct byl dneska na Kulaťáku se svým bio vyzrálým hovězím poprvé. (Tohle jsou zrovna tedy býčí koule, ne maso na steak.:)

To už jsme ale u druhé části dneška, u grilu. Fešák od Weberu měl premiéru.

Máme totiž parádní zahradu. Je sice společná pro celý barák, ale přístup z obýváku máme jen my.

Fotku steaků nemám, jen soli :)

Tři lahve ve třech lidech, a to jsem dneska chtěla jít běhat.

Čekající jahody.

Okrajovačka.

Grilovačka.

Boží výsledek.

Permalink | Leave a comment  »

Od půlky května jsem byla paralyzovaná představou, že mě 26. 5. čeká přednáška před několika desítkami lidí. Kteří za to dokonce i zaplatili. Cílem bylo se nezhroutit a neudělat si ostudu.

Výsledek můžete posoudit na videu (celý článek o akci tu), o negativní komentáře nestojím ;) Začas se na to mrknu s kamarádkou, která hraje divadlo, a nechám si říct od ní, co všechno bylo blbě. Rozhodně to byl zážitek a největší přínos toho celého vidím v tom, že jsem se konečně nakopala do zadku a vystoupení na veřejnosti si zkusila.

Za odměnu jsem si nadělila kurz v Prakulu. Pekařina mě lákala už před pár měsíci, ale kurz se tehdy vyprodal dřív, než jsem se rozhoupala. Celkově velká spokojenost, akorát jsem blbec a nemám ani jednu fotku. Přístup lidí z Prakulu k účastníkům kurzu je hodně srdečný až rodinný. Introverta by to mohlo mírně vyděsit, ale alkohol pomůže. :)

Velké plus dávám za dobře zpracovaný sylabus kurzu s recepty. Nerada si píšu zápisky a tohle mě vysvobodilo.

P. S. Pět let se věnuju PR a vůbec mě to nepoučilo. Po dvou dílech grilování s Pohlreichem máme doma gril od Weberu a po kurzu v Prakulu vybírám kuchyňský robot od Kenwoodu.

Permalink | Leave a comment  »

1. Chřest z Cuketkova receptu se dá nahradit ředkvičkami. Nikdy by mě nenapadlo tuhle zeleninu opékat, ale výsledek je boží. Ředkvičky kouřově voní a pěkně ladí s miso pastou. Vznikne vám zdravý teplý salát (trocha másla ještě nikoho nezabila). Jestli vám ale miso smrdí jako mokrý pes, asi si ho tolik neužijete.

2. Když už musíte použít nejlevněší pečicí papír ve vesmíru, vymažte ho olejem. Nebudete pak muset masakrovat focacciu tímhle způsobem.

Permalink | Leave a comment  »

Teorie je bezvadná věc (a nezanedbávám ji). Bez praxe to ale nejde, zvlášť u piva. Ne?

Piva od BrewDog. Poprvé mě zaujala etiketami a hlavně texty na nich (profesní deformace). Začala jsem googlit a musela obdivovat jejich marketing. Mrkněte na tenhle článek a pak na jejich videa. Jsou to borci. :) Navíc Ratebeer.com se tváří, že kromě marketingu umí i vařit pivo. Sortiment je vážně pestrý, vaří různé pivní styly, bude vás to bavit. Piva z BrewDogu seženete v pivotékách nebo na Odddog.cz.

AB:04 ještě čeká na vypití. Díky své ceně si říká o "zvláštní příležitost", navíc prý bude za pár let ještě lepší než teď. Stejně ale brzy padne. :)

Pšeničná piva se mi hezky pijí, takže už jsem srovnala pár vzorků. Vítězem je zatím Herold, jak napovídá fotka. Chutnal mi i "supermarketový" Erdinger.

Pár "úchylnějších" vzorků. Nejvíc zaujal lambic (spontánně kvašené pivo), chutná trochu jako citrónová šťáva. Tenhle styl piva už ochutnával i Gary Vee!

Další české vzorky. Smpatický je minipivovar Matuška. Pivo tu vaří pan Matuška a jeho dva synové. Nebojí se dělat různé pivní styly i sezónní speciality. Profil mají v aktuálním Pivo, Bier & Ale a koupit se dají v pivotékách celkem běžně, koukejte do ledniček.

Konečně to mám nafocené a můžu flašky vyhodit do kontejneru.

Permalink | Leave a comment  »

Ptala jsem se na Twitteru, v kolika top 25 restauracích dle HN byli moji followeři. V té době ale nebyl žebříček kompletně online (kompletní seznam jako první přinesla paradoxně Česká pozice) + mě k anketě napadlo malé vylepšení.

Takže: v kolika podnicích jste byli a v kolika z nich jen na slevový kupón / při GRF?

• SaSaZu - byla jsem víckrát, jednou v rámci GRF. Mám ráda zdejší kuchyni i klubovou atmosféru, ke které patří i občas trochu divní hosté.
• Aromi - jeden zářez, ceny nedovolují se vracet. :)
• Sansho - letošní objev spolu s Čestrem, chci se vrátit co nejdřív.
• Allegro - nebyla jsem a ani mě podnik neláká, trochu mě děsí formální prostředí, složité kombinace surovin i ceny. Když už utratit tolik, tak asi raději v zahraničí.
• Lokál Dlouhá - oblíbená knajpa.
• La Gare - ze začátku se mi podnik líbil, teď už moc ne.
• Čestr - opakované návštěvy mě ujistily, že to tu budu mít ráda.
• La Degustation Bohême Bourgeoise - 2x, ale vždy v rámci GRF.
• Na Kopci - jedna z mála jistot v Praze.
• Monastery - jednou na Gourmet kupón, celkem ale dvě návštěvy.
• La Finestra - jednou, plánuju už rok návrat.
• Céleste - nikdy a jinak podobné jako u Allegra.
• Coda - nebyla a opět mě odrazují ceny, nevím, co čekat, a bojím se to risknout. Zvlášť když na Scuku ještě nemají recenzi.
• Divinis - jednou, ještě před rekonstrukcí.
• Lokál U bílé kuželky - Lokál v Dlouhé u mě vede.
• V Zátiší - jednou a zrovna jsem to nechytili úplně šťastně. Na Scuku ale mají pozitivní recenze, takže věřím, že má tenhle podnik hodně štamgastů oprávněně.
• La Rotonde - brunch na Gourmet kupon.
• Café de Paris - opakované návštěvy.
• Café Imperial - ráda se sem vracím.
• Enzian - neznám vůbec, budu muset v Krkonoších někdy otestovat.
• La Veranda - jednou v rámci GRF, nezaujala.
• Šupina - byla jsem a byla to poměrně tragédie.
• Zinc - nebyla, ale ráda bych zkusila zdejší brunch.
• Bohém - byla jsem 2x a v top 25 nemají co dělat.
• Argument - jedna návštěva a podobný dojem jako u Bohému.

Celkově - 20 z 25 navštíveno, z 20 pak 4 na voucher / GRF. Ještěže slevomaty jako GRF a Gourmet Edition existují. Styl to moc nemá, ale průzkumy českých podniků jsou finančně bolestivé i tak.

No a co vy, máte ho delšího?

Permalink | Leave a comment  »

Ve Vršovicích se otevřel pivní bar, takže jsme se včera na ten konec světa vypravili. Na pivech, které čepují (15 píp), si zakládají, a přitom se tam kouří. Achjo. Víc o Zubatém psovi v recenzi.

Předtím jsme se ještě stihli stavit v La Jídelně. Už podruhé, na ověřovací návštěvu. Sympatický podnik, ale s divným menu (těžko se z něj vybírá) a kuchařovi se to moc nepovedlo, takže výsledek je takovýhle. Psát recenze, které skončí v šedé zóně, je trochu depresivní. Ale třeba někdo ze Scukařů vytáhne podnik nahoru a s ním i můj text. :)

Permalink | Leave a comment  »

Dostala jsem včera strašnou chuť na noky. Bramborové, osmažené na másle, se šalvějí. Měla jsem je takhle v Ambiente Pasta Fresca a od té doby mi nedají spát.

Dokonce jsem kvůli nim z nouze koupila klecová vajíčka, která jsem nakonec nepoužila, a mám teď kvůli těm chudinkám slípkám výčitky. Recept na gnocchi podle Marcelly Hazan totiž vejce vynechává (prý jsou z nich noky gumové) a dává jen brambory a hladkou mouku.

6 porcí = 700 g brambor uvařených ve slupce a 1,5 cupu mouky.

Už jsou fuč. Akorát bych příště to těsto trochu osolila.

Permalink | Leave a comment  »

Prozradím vám tajemství. Nedá se pít. Ani když zadržíte dech.

Ačkoliv jsem malou skleničku ráno vypila "jako lék", příště si tedy z Café Fara odvezu raději jinou příchuť. :)

Permalink | Leave a comment  »

Teda, ono to možná není zas tak dlouho. Ale co si pamatuju, ani jeden z posledních pokusů se nevyvedl. Zapomněla jsem totiž dát sůl / dala málo vody / blbě jsem uhnětla těsto. Následně jsem špatné vzpomínky vytěsnila a dneska se opět pustila do pečení.

Po nakynutí a punch-down fázi bylo jasné, že z rozteklé placky chleba nebude (moc vody). Takže právě baštím strašně dobrou focacciu. Jistě oceníte, že si ji můžete prohlédnout hned ve dvou různých Hippstamatic provedeních.

Permalink | Leave a comment  »